Poslanecká sněmovna

Prioritou je pro mě občanská společnost, ne vysoká politika

Prohlášení poslankyně TOP 09

Po pečlivém zvážení jsem se rozhodla nekandidovat do Poslanecké sněmovny PČR a vzdát se svého místa na kandidátce TOP 09.

Jsem zastáncem konzervativních hodnot a svobodné občanské společnosti. V Parlamentu jsem se zasazovala o větší podporu rodiny a zákonné změny ve školství. Věřím, že, v souladu s aktuální realitou i potřebami budoucnosti, je nutné ukotvit do obecných cílů vzdělávání v České republice evropské kulturní tradice a hodnoty, založené na antické vzdělanosti, křesťanství a humanismu.

Tématům evropské kulturní identity se budu dál věnovat v rámci mezinárodní, středoevropské platformy spolu s aktivními osobnostmi ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Polska. Za současné politické a společenské situace to považuji za mnohem prospěšnější než boj o setrvání ve vysoké politice.

Děkuji svým voličům a všem, kteří mi fandili, za jejich podporu. Velmi jsem si jí vážila, vážím a dál na ni spoléhám. Ráda bych také ujistila občanská sdružení a všechny, kteří se na mě v době mé práce v Poslanecké sněmovně obraceli, že stále budu na jejich straně.

 

 

Nina Nováková

By

Škola musí žákům předávat i základy naší kultury

Škola má za úkol nejen vzdělávat a vychovávat, ale také předávat naši kulturu dalším generacím. Poslankyně TOP 09 proto navrhuje, aby v úvodní části školského zákona bylo jasně deklarováno pochopení a osvojení základů evropské kultury. Její návrh podpoří jednotliví poslanci napříč politickými stranami.

Návrh podávám proto, že je podle mne nutné posílit předávání evropských hodnot a tradic humanismus. Žáci by měli vědět, že naše kultura má hluboké a solidní základy, které pramení z odkazu antiky a křesťanství,“ vysvětluje poslankyně Nina Nováková.

Chce proto, aby v hned úvodní, obecné části školského zákona jasně stálo, že má škola za úkol pracovat na tom, aby žáci pochopili a osvojili si evropskou kulturu. Konkrétně by měl paragraf 2 odstavec 2 zákona obsahovat mimo jiné ustanovení: „pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházejících z antického a židovsko-křesťanského duchovního odkazu“. Tuto změnu podpoří poslanci z šesti poslaneckých klubů, například Bohuslav Svoboda z ODS, Jiří Mihola z KDU-ČSL, Petr Kořenek z ČSSD, Marek Černoch z hnutí Úsvit – národní koalice a Helena Válková z ANO.

Velký význam to má i pro děti, které mají jiný kulturní základ a pochází z jiných kultur. Právě u nich totiž hrozí, že se u nás nebudou orientovat a zůstanou v izolaci. To není nikdy dobré,“ uzavírá Nina Nováková.

zdroj: http://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/novakova-skola-musi-zakum-predavat-i-zaklady-nasi-kultury-20553.html

By

Církevní restituce po bolševicku

Někdo Vám ukradne kolo. Po nějaké době jej okolnosti donutí vám ho vrátit. Zloděj mezitím kolo poničil a nakonec se ho zbavil, takže troska má nového majitele. Co teď? Když se kolo vrátí okradenému, bude poškozena další osoba. Dohoda nakonec zní: ten, kdo kolo odcizil, vyplatí postiženému částečnou finanční náhradu, navíc v několika splátkách. Podepsáno, první splátka je vyplacena. Ale zloději se to nelíbí: „Proč bych ti měl darovat tolik peněz“, říká okradenému, „musíš nějaké peníze vrátit a budeme tomu říkat daň“.

Přijde vám to v pořádku? Nám ne. Takhle má fungovat nový návrh KSČM. Chce zdanit náhrady za církevní restituce a slibuje vrátit státu 380 milionů korun ročně. Celkově by se finanční částka, která má alespoň částečně kompenzovat neoprávněně zabraný majetek, snížila o 11,5 miliardy korun.

Na návrh už v březnu reagoval náš poslanec František Laudát: „Náhrady nejsou nic jiného, než kompenzace ukradeného majetku.“ Zdanění by proto podle něj mohlo odporovat ústavě. To potvrdil i kardinál Dominik Duka v nedělních Otázkách Václava Moravce. Znění novely označil za skrytou perzekuci. Církve by se podle Duky musely obrátit na Ústavní soud, pokud by návrh prošel. Pražský arcibiskup je ale stále přesvědčen, že parlament navrženou formulaci nepodpoří.

Podpora se však už rýsuje. Ministru financí Andreji Babišovi se komunistický návrh líbí – jeho hnutí ANO bude proto pravděpodobně pro. Premiér Bohuslav Sobotka se při minulém hlasování zdržel. Není tedy jisté, jak se on a jeho strana rozhodnou tentokrát.

Poslanci TOP 09 jsou připraveni říct návrhu rozhodné NE. Během dubna budeme o církevních náhradách vyjednávat – snad tenhle nevydařený aprílový žertík KSČM skončí jen jako úsměvná epizoda z české politické scény.

Zákon o částečném majetkovém vyrovnání s církvemi přinesl především dvě důležité věci:

Česká republika se odhodlala, i když velmi váhavě, odstranit alespoň část křivd na majetku. Pronásledování, mučení a zmařené životy už nahradit nejde. A konečně jsme také nastoupili cestu, na jejímž konci už duchovní nebudou placeni ze státních zdrojů. Neznamená to, že stát nebude s církvemi spolupracovat v oblasti sociální a kulturní, ale přímý náboženský život je ve společnosti, která se většinově nehlásí k žádnému náboženství, věcí zcela soukromou.

By

Poznámka k události na škole v Malešicích a návštěvě ministryně školství ve Středočeském kraji.

Kladenská škola.

Vedení školy musí sebrat hodně odvahy, aby přiznalo šikanu na své škole a tím poškodilo její dobrý obraz. Zavírat oči nad tím, že se špatně vztahy mezi lidmi mohou projevit na jejich zdravotním stavu, bychom ale neměli. Dobré slovo je pohlazením, ale zle je životu nebezpečná zbraň. Stále hloupě podceňujeme vliv atmosféry nenávisti, která u nás otrávila komunikaci mezi lidmi zejména na sociálních sítích.

Ministryně školství ve Středočeském kraji.

Zřizovatel mívá často pocit, že jeho starostí je dobrý stav a vybavení budovy. Škola je však životní prostředí, v němž se často nedaří dobře ani žákům, ani učitelům. Jedna z cest k nápravě je dobře fungující školská rada a žákovská samospráva, tedy prostor, kde se setkávají žáci, učitelé, rodiče a zřizovatel. Proto opakovaně podávám v tomto smyslu návrhy na změnu školského zákona, ovšem…….

By

K novele školského zákona

Patříme k zemím, které preferují povinnou školní docházku před povinným vzděláváním. Zdánlivě formální pojmový rozdíl prakticky určuje, že vědomé působení na všestranný rozvoj osobnosti dítěte se odehrává, resp. má odehrávat, pouze ve škole. Zároveň se během posledních patnácti let velmi změnil vztah rodičů – korektně pro jistotu zákon- ných zástupců – k pedagogům a ke školskému zařízení vůbec. Škola je servis, do kterého klienti přivezou dítě s tím, že bude vráceno vzdělané a vychované. Reklamace jsou časté a pocit spoluodpovědnosti ze strany rodičů klesl.

Existuje ovšem stálá skupina pečlivých a přemýšlivých rodičů, kteří věnují mnoho energie, aby svému dítěti vybrali správnou školu a jsou ochotni, někdy ke škodě dítěte, přesazovat je z prostředí do prostředí při prvních pochybnostech o kvalitě školy. Nedůvěra některých rodičů je tak velká, že se rozhodují pro individuální neboli domácí vzdělávání. Nesmíme zapomenout na děti, jejichž rodiče nejsou schopni ani ochotni předat dítěti pozitivní postoj k poznávání světa ani k významu slova “snažit se o něco”.

Do této situace je ministerstvem vhozena rozbuška v podobě společného vzdělávání (inkluze) a v poslední novele take cosi, co posunuje povinnou docházku do školy o rok – na úkor fáze předškolního dětství.Je spravedlivé použít slovo cosi, protože původní argument pomoci sociálně a kulturně znevýhodněným dětem byl změněn na vylepšení kvality. Patřím k těm, kteří rozhodně nesouhlasili s původním jarním návrhem ze tří důvodů: Úmysl pomoci měnšině výchovně selhávajících rodin se míjel účinkem a zatížil majoritní část rodin fungujících. Existující, a téměř devadesáti procenty rodin využívané, právo na poslední rok předškolní výchovy v mateřské škole měnil zákon v povinnost, kterou de facto nelze účinně vymáhat. Podmínku, že pouze středoškolsky vzdělaný rodič má právo  zajistit předškolní vzdělávání doma nebo v neformalizované skupině nelze považovat za nic menšího než za drzost a aroganci.

Jsem ráda, že desítky našich setkávání v nejrůznějších formátech přinesly výsledek.

Letní novela je velmi změkčená,nejkřiklavější vady zmizely z paragrafů i argumentace, takže, s výhradou legislativní nepotřebnosti, může být dobře využita k diskusi, která upozorní na zásadní věci.Pokusím se je naznačit:

Rodiče občas zapomínají,že “za výchovu a vedení v nejlepším zájmu dítěte odpovídají především oni sami” (Úmluva o ochraně práv dítěte).Kdo jiný než rodiče by měl zajistit zdravý citový, rozumový a tělesný vývoj osobnosti dítěte, předat základní pravidla chování, základní hodnoty a příklad mezilidských vztahů ? (Cíle předškolního vzdělávání podle MŠMT)

Několik trochu pesimistických otázek:

Není radostná zpráva o úmyslu zavést právo na místo v MŠ od čtyř, tří a dvou let vlastně špatná ? Chceme, aby se dítě co nejdříve dostalo pod vliv státu ? Uvědomujeme si, že ztrácíme přehled o událostech v životě dítěte, že se oslabují vazby mezi generacemi ? Co až se role obrátí a děti se (podle rodinného práva)mají postarat o své rodiče ? Není naše společnost neprozíravě zaměřena pouze na dospělé v produktivním věku a děti a staří jsou “umísťováni” ?Vyrůstá snad další generace pod heslem: státe, vychovej mi dítě a potom se o mě postarej ve stáří?

V ekosystému společnosti je pouze rodina prostředím, kde vládne bezvýhradnost vztahů. Rodina není firma, zájmový spolek ani politická strana nebo sportovní klub. Nerozhoduje kvalifikace, loyálnost ani výkon.Podpora i regulace bývá přiměřená, protože kromě kritéria profesionality ve školách existuje přidaná hodnota lásky, intuice a znalosti širších vazeb.Jak složitě a nedostatečně nahrazujeme ve škole výchovný políček nebo objetí !

Dítě má právo na informace podávané v přiměřeném rozsahu a přiměřeným způsobem. To profesionálové ve škole zvládnout mohou. Zcela mimo jejich možnosti je však třetí důležitá veličina: informace ve správný čas a s přihlédnutím k momentální situaci dítěte. Od narození dítěte do vstupu do dosažení školní zralosti je odehrají důležité okamžiky, které ovlivní celý další život. Mám ověřeno během osmnácti let v diskusích s gymnazisty, jak jejich životní postoje ovlivnily doma nesvěřované zážitky ze školky.

Kdybychom z návrhu MŠMT mohli vybrat to dobré a pokusili se rozvinout dál: rodiče nesou odpovědnost za to, aby jejich dítě úspěšně zvládlo vstup do života,v němž je plnění povinností údělem pro řadu desetiletí.Stát poskytne kvalitní poradenskou a metodickou pomoc během roku, který předchází nástupu do ZŠ.

Je důležité dodržovat subsidiaritu, neboli nezasahovat, pokud rodina zřetelně neselhává.Za podpory státu a s využitím zkušeností neziskových organizací je samozřejmě třeba pracovat s dětmi a alespoň s částí příslušníků rodin, které to nezvládají.

Velká škoda, že nevěnujeme vice energie debatám o školní zralosti. Tím bychom pomohli dětem, rodičům a nadějeplnému nástupu do základní školy mnohem víc.

Vrátím se k ekosystému společnosti: v každém jednotlivci je vnitřní touha poznávat, rozvíjet se a vytvářet vztahy. Síly vnější mu poskytnou motivaci, podporu, příklad a příležitost, v horším případě omezují, vytvářejí nátlak, hrozí a zmarní jeho potenciál.

To musí mít na paměti rodič i pedagogický pracovník a potom existuje reálná šance, že z klienta se stane partner.

 

Nina Nováková

 

 

 

By