admin

Prioritou je pro mě občanská společnost, ne vysoká politika

Prohlášení poslankyně TOP 09

Po pečlivém zvážení jsem se rozhodla nekandidovat do Poslanecké sněmovny PČR a vzdát se svého místa na kandidátce TOP 09.

Jsem zastáncem konzervativních hodnot a svobodné občanské společnosti. V Parlamentu jsem se zasazovala o větší podporu rodiny a zákonné změny ve školství. Věřím, že, v souladu s aktuální realitou i potřebami budoucnosti, je nutné ukotvit do obecných cílů vzdělávání v České republice evropské kulturní tradice a hodnoty, založené na antické vzdělanosti, křesťanství a humanismu.

Tématům evropské kulturní identity se budu dál věnovat v rámci mezinárodní, středoevropské platformy spolu s aktivními osobnostmi ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Polska. Za současné politické a společenské situace to považuji za mnohem prospěšnější než boj o setrvání ve vysoké politice.

Děkuji svým voličům a všem, kteří mi fandili, za jejich podporu. Velmi jsem si jí vážila, vážím a dál na ni spoléhám. Ráda bych také ujistila občanská sdružení a všechny, kteří se na mě v době mé práce v Poslanecké sněmovně obraceli, že stále budu na jejich straně.

 

 

Nina Nováková

By

Evropa ztrácí energii, protože začala být bezduchá

I velký eurooptimista dnes chvílemi znejistí. Marně se rozhlíží po věrohodných osobnostech, které by mluvily o situaci otevřeně. Marně čeká na nápady. Projevy představitelů velkých zemí v podstatě navrhují jen styling evropských struktur. Navštívit kadeřníka, módní butik nebo posilovnu? Podstatné věci se nezlepší, jen to chvilku může lépe vypadat.

Současní lídři tvrdí, že proti extrémismu i lživému populismu musíme postavit rozum, a nejsilnějším argumentem jsou tabulky a grafy. Nabízeným lákadlem pro znovuoživení zájmu o EU u nás je výčet materiálních výhod, nekorektně řečeno chytráctví a sobectví, které se tak pěkně usídlilo v zemích bývalého Východního bloku a projevuje životaschopnost už několik generací.

Sice mluvíme o evropských hodnotách, ale většina si pod nimi nedokáže nic představit. Snad proto, že ve skutečnosti jediným spolehlivým měřítkem hodnoty je ochota přinést alespoň nějakou oběť. Evropa ztrácí energii, protože začala být bezduchá a bez duše ztratila přitažlivost pro vlastní obyvatele.

Většina z nás se drží v bezpečné vzdálenosti od náboženské víry a pro jistotu i od všeho duchovního. Na druhé straně se ale vracíme ke staré antické představě, že nad světem normálních lidí je svět zlých a dobrých bohů. Místo Olympu jsme jim vyhradili Parlamenty. Neradi si přiznáváme, že my sami jsme je naplnili, lidmi bez vize a důrazu na hodnoty, které lze jen těžko následovat a lidmi, pro které je moc vším. Čest a omluva výjimkám.

Život tepe jen tam, kde je nadšení, ideály a ochota přinést oběť. Kromě fungujících rodin jsou zdrojem energie spolky, kde se lidé scházejí ze zájmu nebo jen pro radost a především organizace, které se odvážně staví na stranu slabších. Ať už lidí nebo přírody, zkrátka všeho, co je snadné zničit, ale skoro nemožné obnovit. Evropa potřebuje impuls právě v té podobě. Na první pohled je vlastní jen podivínům. Ale je to radikalismus v ideálech, realismus a vynalézavost v hledání cest, jak je uskutečňovat. Ideální svět není ani v pohádkách, ale už jen cesta k nim nás dělá lepšími.

By

Ministryně Valachová v roli chytré horákyně

Jak poznáte ministryni od chytré horákyně? Podle přístupu k návrhům opozice – trochu z nich zachová, podstatné změní. Ministryně školství Valachová, která na konci května rezignuje kvůli aféře kolem sportovních dotací, byla v této roli důsledná.

Tak si to shrňme: Během jejího ministrování se opakovaně otevřel školský zákon a zákon o pedagogických pracovnících. Dvě základní normy, které jsou klíčové pro regionální školství, jinými slovy pro mateřské až vyšší odborné školy. Ministryně Valachová svedla energický boj o dědictví po svém předchůdci Chládkovi, o inkluzi. Možná vysoká asertivita, odhodlání nasadit všechny komunikační schopnosti nebo charisma přispěly ke schválení inkluze i změny financování školství. Schválení kariérního řádu je také na dosah. K prosazení inkluze ji podpořil vysoce kvalifikovaný profesor, pro změnu financování jí stál po boku zase náměstek z éry ministryně Buzkové. Opoziční návrhy neodmítala. Ale zpracovala je přesně ve stylu chytré horákyně: trochu z nich zůstalo, podstatné bylo změněno.

A tak už stát školám neplatí za žáka, ale kdyby si školy příliš vymýšlely a chtěly uplatnit tolik potřebný individuální přístup k žákům a dělit třídy na menší skupiny, ať si to zaplatí zřizovatel. Nový kariérní řád sice slibuje velkorysé možnosti dalšího vzdělávání učitelů, ale nevíme, jak to celé přesně bude vypadat. V rámci inkluze je třeba zařadit do tříd děti se speciálními potřebami a děti s poruchami chování, ale jak to udělat v praxi přeplněných tříd se už učitelé nedozvěděli. Neočkované děti nesmějí do školky, ale mohou do školy. Tam totiž ze zákona musí. Teď musí ze zákona i do mateřské školy, ale jak to udělat s očkováním? Kdoví. Trochu tam smí a trochu ne?

Maturita z matematiky? Rozhodně ano, ale až později. Kdy? Až bude ministrem někdo jiný. Podpora technických a přírodovědných předmětů? Rozhodně ano, ale ať nám hlavně do škol nevstupují zkušení odborníci z praxe, když nemají stovky hodin pedagogického vzdělání.Valachové ministerstvo v souvislosti se dvěma důležitým změnami v regionálním školství podpoří vznik sítě vzdělávacích a metodických center ve všech krajích. Tedy tak, aby byla dostupná skutečně všem školám. Na poslední chvíli se ale v zákoně objevila změna o právnické osobě zřizované ministerstvem, která bude další vzdělávání učitelů zajišťovat. Takže těmito centry nebudou ani krajská střediska vzdělávání, ani další subjekty zajišťujících dostatečně širokou nabídku.

Diplomatické balancování chytré horákyně ovšem končí v bodě, který znamená možnost posílit naši, tedy evropskou kulturní identitu. Ukotvit v obecných cílech vzdělávání pochopení evropských hodnot, tedy vyhnout se negativním důsledkům ideologie multikulturalismu, je pro ni zbytečné, až škodlivé.

Po aféře s náměstkyní paní ministryně chvilku vyčkávala, než nakonec přijala odpovědnost za své nejbližší úředníky. Vyhlášením demise, ovšem až po projednání zákona o pedagogických pracovnících v Senátu,však ze sebe nakonecministryně Valachová elegantně osud sportovních dotací. Energicky vstupuje do hry Národní rada pro sport s požadavkem, že „paní ministryně nesmí odejít.“

Ale trochu odejít a trochu zůstat ministrem, to zřejmě neumí ani chytrá horákyně.

NINA NOVÁKOVÁ

ZDROJ: ECHO24.CZ, 16. 5. 2017

By

Škola musí žákům předávat i základy naší kultury

Škola má za úkol nejen vzdělávat a vychovávat, ale také předávat naši kulturu dalším generacím. Poslankyně TOP 09 proto navrhuje, aby v úvodní části školského zákona bylo jasně deklarováno pochopení a osvojení základů evropské kultury. Její návrh podpoří jednotliví poslanci napříč politickými stranami.

Návrh podávám proto, že je podle mne nutné posílit předávání evropských hodnot a tradic humanismus. Žáci by měli vědět, že naše kultura má hluboké a solidní základy, které pramení z odkazu antiky a křesťanství,“ vysvětluje poslankyně Nina Nováková.

Chce proto, aby v hned úvodní, obecné části školského zákona jasně stálo, že má škola za úkol pracovat na tom, aby žáci pochopili a osvojili si evropskou kulturu. Konkrétně by měl paragraf 2 odstavec 2 zákona obsahovat mimo jiné ustanovení: „pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházejících z antického a židovsko-křesťanského duchovního odkazu“. Tuto změnu podpoří poslanci z šesti poslaneckých klubů, například Bohuslav Svoboda z ODS, Jiří Mihola z KDU-ČSL, Petr Kořenek z ČSSD, Marek Černoch z hnutí Úsvit – národní koalice a Helena Válková z ANO.

Velký význam to má i pro děti, které mají jiný kulturní základ a pochází z jiných kultur. Právě u nich totiž hrozí, že se u nás nebudou orientovat a zůstanou v izolaci. To není nikdy dobré,“ uzavírá Nina Nováková.

zdroj: http://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/novakova-skola-musi-zakum-predavat-i-zaklady-nasi-kultury-20553.html

By

Stárnout znamená usychat, anebo zrát? Když zrát, tak k moudrosti

Stárneme všichni a nemá smysl křečovitě se držet mládí. Vždycky si vzpomenu, jak říkal táta při pohledu na preparované stálemladice: „Zezadu lyceum (míněn věk středoškoláka adolescenta), zepředu muzeum“. Stárnutí vůbec není špatné, máte-li kolem sebe milované lidi. Říkám to s plným vědomím tři dny před svými třiašedesátými narozeninami.

Středoškolská učitelka to nemá lehké, když je denně konfrontována s krásnými a nadějnými mladými dívkami – ženami. Nejspolehlivější prevencí proti kyselosti, která pramení ze žárlivosti a závisti, jsou dvě věci. Tou první je držet slečnám palce a snad se o ně i trochu bát, protože kdoví, co je v životě čeká. Tou druhou je občas si připomenout: Ty už jsi mladá a přitažlivá byla a spoustu krásných momentů ti nikdo nemůže vzít.

A teď k té moudrosti. Už jedenáct let vedu vzdělávací program pro seniory a moc ráda jsem minulý březen zajela do Znojma, abych vyplnila s tématem Základy evropské kultury jedno dopoledne Znojemské akademie. Protože dámy – i pánové – byli velmi vzdělaní a bystří, troufla jsem si letos na pokračování o stupeň výš.

V první části jsme si připomněli osobnost, která naše evropské myšlení na mnoho století nasměrovala směrem k vědě. Aristoteles, učitel Alexandra Velikého ze 4. století před naším letopočtem, má na svědomí, že v hierarchii poznávat vědecky, chápat srdcem a intuicí, uvažovat selským rozumem nebo rozklíčovat svět za pomoci umění se věda naparuje a shlíží na všechny ostatní způsoby svrchu.

A tak jsme s osmdesáti seniory debatovali o Aristotelově logice i o tom, že logicky správné výroky mohou přivést člověka k úplně špatnému závěru, když v některém bodě pracuje s nepravdou. Začali jsme u mého oblíbeného: ryby žijí ve vodě – delfín žije ve vodě – delfín je ryba a skončili jsme u politiků, kteří často právě tímto způsobem vodí lidi za nos. Na to, že vůdce lidu (démos, lid agógos, vůdce) může být pěkný filuta, upozorňoval už Thukydidés, který byl ještě o generaci starší než Aristoteles.

Ze zajetí logiky jsme se vymanili při povídání o velkém obratu v myšlení, který přišel na přelomu 19. a 20. století. Při pohledu na obyčejnou židli na pódiu jsme si vyzkoušeli základní principy fenomenologie. Všichni jsme viděli stejný kus nábytku, a přece tu v myšlenkovém světě byl osmdesát různých židlí. Každý totiž přidal minulou zkušenost, momentální rozpoložení i budoucí očekávání. „takovou židli má sousedka … možná ani není drahá …bolela by mě na ní záda … je bílá, bude brzy špinavá … manžel pořád nedokoupil  tu čtvrtou židli do kuchyně… dokázal bych vyskočit na to pódium ? … ta paní Nina dala židli moc na kraj, každý by spadl …“ Museli jsme udělat rázný střih, abychom se ve filozofování neztratili a začali jsme o věcech bližší časově i zeměpisně.

Otcem fenomenologie byl Edmund Husserl, rodák z Prostějova. Ve Vídni studoval s hodonínským rodákem T. G. Masarykem a s velikánem psychologie Sigmundem Freudem, rodákem z Příbora. A když už jsme byli u žáků a učitelů, připomněli jsme řadu Husserl, Martin Heidegger, Jan Patočka, Jan Sokol a Václav Havel.

V poslední části si znojemští „akademici“ sami na sobě zkusili profil osobnosti pomocí tzv. Big five, Velké pětky. Jste otevření k novým zkušenostem, nebo opatrní? Jste svědomití, nebo bezstarostní ? Jste připraveni k navazování vztahů, nebo samotářští a zdrženliví ? Jste přívětiví a soucitní, nebo chladní a nepřátelští ? Jste citově stálí a odolní, nebo neurotičtí ? Jedna z dam to perfektně uzavřela:

„ Ale tohle by se mělo testovat u učitelů a možná také u politiků!“ A tak jsme skončili výzvou směrem k pedagogickým fakultám a skeptickým pohledem na politiku, ale stejně se těšíme na příští rok ve Znojmě v kině Svět

By