Úvod

Vážené voličky, vážení voliči,

dovolte, abych upřímně poděkovala všem, kteří mi dali svůj hlas i všem, kteří mě jakýmkoliv způsobem podpořili.
Zvláště mě potěšilo, že se pro mě rozhodli lidé z malých obcí, jak ukazoval průběh volebních výsledků. Stovky rozhovorů, které mi bylo dopřáno s Vámi vést, mě velmi obohatily a zároveň jsou pro mě závazkem. Můžete se na mě obracet jako na člena vrcholného orgánu TOP 09 i jako na člověka, Vašeho spoluobčana.
Věřím, že se jednou podaří odstranit bariéru mezi občany a mocí, že se jednou podaří vytvořit takové zákony, které všem tvořivým a pracovitým lidem budou otevírat příležitosti, ne stavět překážky.

Vaše Nina Nováková

Novinky

Stárnout znamená usychat, anebo zrát? Když zrát, tak k moudrosti

Stárneme všichni a nemá smysl křečovitě se držet mládí. Vždycky si vzpomenu, jak říkal táta při pohledu na preparované stálemladice: „Zezadu lyceum (míněn věk středoškoláka adolescenta), zepředu muzeum“. Stárnutí vůbec není špatné, máte-li kolem sebe milované lidi. Říkám to s plným vědomím tři dny před svými třiašedesátými narozeninami.

Středoškolská učitelka to nemá lehké, když je denně konfrontována s krásnými a nadějnými mladými dívkami – ženami. Nejspolehlivější prevencí proti kyselosti, která pramení ze žárlivosti a závisti, jsou dvě věci. Tou první je držet slečnám palce a snad se o ně i trochu bát, protože kdoví, co je v životě čeká. Tou druhou je občas si připomenout: Ty už jsi mladá a přitažlivá byla a spoustu krásných momentů ti nikdo nemůže vzít.

A teď k té moudrosti. Už jedenáct let vedu vzdělávací program pro seniory a moc ráda jsem minulý březen zajela do Znojma, abych vyplnila s tématem Základy evropské kultury jedno dopoledne Znojemské akademie. Protože dámy – i pánové – byli velmi vzdělaní a bystří, troufla jsem si letos na pokračování o stupeň výš.

V první části jsme si připomněli osobnost, která naše evropské myšlení na mnoho století nasměrovala směrem k vědě. Aristoteles, učitel Alexandra Velikého ze 4. století před naším letopočtem, má na svědomí, že v hierarchii poznávat vědecky, chápat srdcem a intuicí, uvažovat selským rozumem nebo rozklíčovat svět za pomoci umění se věda naparuje a shlíží na všechny ostatní způsoby svrchu.

A tak jsme s osmdesáti seniory debatovali o Aristotelově logice i o tom, že logicky správné výroky mohou přivést člověka k úplně špatnému závěru, když v některém bodě pracuje s nepravdou. Začali jsme u mého oblíbeného: ryby žijí ve vodě – delfín žije ve vodě – delfín je ryba a skončili jsme u politiků, kteří často právě tímto způsobem vodí lidi za nos. Na to, že vůdce lidu (démos, lid agógos, vůdce) může být pěkný filuta, upozorňoval už Thukydidés, který byl ještě o generaci starší než Aristoteles.

Ze zajetí logiky jsme se vymanili při povídání o velkém obratu v myšlení, který přišel na přelomu 19. a 20. století. Při pohledu na obyčejnou židli na pódiu jsme si vyzkoušeli základní principy fenomenologie. Všichni jsme viděli stejný kus nábytku, a přece tu v myšlenkovém světě byl osmdesát různých židlí. Každý totiž přidal minulou zkušenost, momentální rozpoložení i budoucí očekávání. „takovou židli má sousedka … možná ani není drahá …bolela by mě na ní záda … je bílá, bude brzy špinavá … manžel pořád nedokoupil  tu čtvrtou židli do kuchyně… dokázal bych vyskočit na to pódium ? … ta paní Nina dala židli moc na kraj, každý by spadl …“ Museli jsme udělat rázný střih, abychom se ve filozofování neztratili a začali jsme o věcech bližší časově i zeměpisně.

Otcem fenomenologie byl Edmund Husserl, rodák z Prostějova. Ve Vídni studoval s hodonínským rodákem T. G. Masarykem a s velikánem psychologie Sigmundem Freudem, rodákem z Příbora. A když už jsme byli u žáků a učitelů, připomněli jsme řadu Husserl, Martin Heidegger, Jan Patočka, Jan Sokol a Václav Havel.

V poslední části si znojemští „akademici“ sami na sobě zkusili profil osobnosti pomocí tzv. Big five, Velké pětky. Jste otevření k novým zkušenostem, nebo opatrní? Jste svědomití, nebo bezstarostní ? Jste připraveni k navazování vztahů, nebo samotářští a zdrženliví ? Jste přívětiví a soucitní, nebo chladní a nepřátelští ? Jste citově stálí a odolní, nebo neurotičtí ? Jedna z dam to perfektně uzavřela:

„ Ale tohle by se mělo testovat u učitelů a možná také u politiků!“ A tak jsme skončili výzvou směrem k pedagogickým fakultám a skeptickým pohledem na politiku, ale stejně se těšíme na příští rok ve Znojmě v kině Svět

By

Co je důležité? Nejvyšší čas rozpoznat (+ záznam z TK před jednáním pléna PS).

V roce 1992 jsme si v Ústavě ČR, my občané, ještě troufali použít tato slova: „Věrni tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot… jako vlast… svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým.“ A byli jsme „odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.“

Po deseti letech už jsme do úvodu školského zákona vložili jen formulace krotké a bezzubé. Stále zmiňujeme slovo odpovědnost, o povinnostech však už ani slovo. Respektujeme všechny světové kulturní hodnoty a tradice, ale žádnou nestřežíme a nerozvíjíme jako vlastní. Jen podáváme informace.

V dalším desetiletí se kolem nás dějí dějiny a rozhoduje se o budoucnosti. Není, kam se schovat. Je správný čas jednat. Máme veřejnou službu, která je vlivná, univerzální a systematická. Školou projdou ze zákona všichni, také lidé přicházející z odlišného kulturního prostředí, má proto největší šanci udržet celou společnost pohromadě. Musíme do obecných vzdělávacích cílů vrátit slovo povinnost i předávání našeho, tedy evropského kulturního bohatství.

Staletími úspěšně prošel odkaz antiky, křesťanství a humanismu. Rozumem pochopit svět a mít smysl pro krásu, ctít zákony i lidskou důstojnost, projevovat soucit a dávat lidem druhou šanci, hledat harmonii v principech rovnosti, svobody a solidarity. Jsou věci, na kterých se my, občané, v zásadě shodneme.

Ještě aby se duchem preambule naší Ústavy ČR nadchl dostatečný počet poslanců.

 Záznam TK: Zdroj - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/217411058060117/ (čas 45:50)

NINA NOVÁKOVÁ

By

Příležitost sportovat má mít každé dítě (rozhovor pro ČRo Plus)

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Paní poslankyně Nováková, vy se problematice věnujete ve školském výboru. Jaký systém financování sportu byste preferovala?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Musím přiznat, že ve školství a v rozpočtu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy došlo k určitému posunu. Byly vytvořeny tři nové programy, které se týkají organizace sportu ve sportovních klubech, školního sportu. To je pro TOP 09 a nejen pro TOP 09 mnohem důležitější. Nám nejde pouze o to, aby děti sportovaly. Nám jde o to, aby se zvyšovala fyzická zdatnost a fyzická kultura. Dobré je, že MŠMT také podporuje projekty pro sportování veřejnosti. Tím končí chvála MŠMT. Můžeme se přesunout k tomu, že veřejné zdroje, veřejné finance, které jdou do sportu, a to se týká i fotbalu a hokeje, jdou také z regionů, z krajů a obcí. Třeba kraje výrazně více podporují sport, který inklinuje k profesionálnímu sportu. Je to reprezentace daného kraje. Máme nejlepší fotbalový klub, nejlepší klub hokejový. To vidím jako velice špatné. Kraj to dokonce podporuje takzvaným negrantovým systémem. Kluby dostávají finance podle uvážení kraje. Fotbal i hokej patří ke sportům, které inklinují k profesionalizaci. Naopak neziskové kluby, které se zabývají jinými sporty, musí podávat žádosti o grant. Tohle se mi zdá poněkud nespravedlivé. V obcích, které mohou taky kluby podporovat, je to velice často politická otázka. Tam má vliv politická reprezentace. Vůbec jsme tady nemluvili o olympijském výboru, který velkou část dostává i z loterií a ze sázek. Víme, že loterijní a sazkové společnosti si mohou odepsat až 25 %, pokud to dají jako dar olympijskému výboru. A tam, když se podíváte, podpora fotbalu a hokeje z toho, co uděluje olympijský výbor, tvoří skoro 40 %. Přičemž ostatní sportovní svazy tvoří 47 %. Z hlediska olympijského výboru se domnívám, že je podpora velmi vysoká. Olympijský výbor zvolil proporce, že z 39 % jenom 8 % má hokej a 31 % má fotbal. Teď jsem mluvila o veřejných, ale i privátních zdrojích – to jsou zdroje sázkové a loterijní. Samozřejmě privátní finanční zdroje jsou domácnosti, ale je to také reklama a sponzorství.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Systém, který tady kolegové navrhovali, že by se veřejný sektor staral jen o sportoviště. Nechali se inspirovat také v Německu. Co si o tom myslíte Vy? Souhlasíte s tím?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Myslím, že naprosté rovnostářství by mělo být při zvyšování fyzické zdatnosti všech dětí, ať jsou na sport talentované nebo nejsou, a to na sportovištích, která jsou především v prostorách škol. Tady bych řekla, že by mělo být úplně rovnostářství. Každé dítě by mělo mít příležitost sportovat. Dál už postupujme podle toho, na co má dítě nadání, věnuje se konkrétnímu sportu. To už je trošku jiná záležitost. Nesmíme žádné dítě diskriminovat, aby rozvíjelo svojí fyzickou zdatnost. Jediné, kde máme jistotu, že nemůže být dítě vynecháno, je škola. Je to zároveň nejlevnější způsob. Ideální by bylo, aby dítě, které má normální tělesnou výchovu, je ve škole, by odpoledne mohlo mít takzvanou třetí hodinu tělocviku. Kdybyste mě viděl, tak jsem se hodně mračila, když říkala paní poslankyně Wernerová, že to vytvořili. Třetí hodina tělocviku je velké téma paní poslankyně Putnové už od minulého volebního období, takže to nevymysleli.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Dva a půl tisíce dětí mezi první a pátou třídou bylo zapojeno do studie. Výzkum byl opravdu průkazný. Nejméně oblíbené předměty u nás jsou čeština, matematika, a hlavně tělesná výchova. Naprosto souhlasím, že rodina, škola, výchova, společnost to všechno formuje děti. Řekněte mi ale, jakým způsobem je chcete motivovat v době mobilních telefonů, počítačů, Playstationů a tak dále?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Když dítě přivedete ke sportu anebo k pohybování se, tak si můžete být jist, že se chytí. Někdo ho tam ale musí přivést. Trošku jsme tady opomíjeli jednu věc. Každé dítě by se mělo hýbat a talenty bychom neměli ztratit. Neměli bychom je přehlédnout. Ty ale musí někdo objevit. Proto při financování sportu, myslím klubů, třeba špičkových, musíme dávat dostatek prostředků na dostatečný počet trenérů, kteří mohou chodit vyhledávat talenty. Sama jsem to zažila s veslařem Synkem, který chodil do škol a snažil se motivovat děti pro tento sport, který se navíc ještě odehrává v přírodě.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Já jsem to zažil třeba s Jiřím Šlégrem nebo s Jiřím Holíkem, kteří říkali, že když měli debaty ve školách, tak se většina dětí koukala do mobilních telefonů, co je nového.

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Ona to nesmí být debata, musí to být dělání. Třeba s tím veslováním. Přivezly se trenažery, já jsem to sama zažila jako gymnaziální učitel. Děti si to zkoušely, a to bylo úplně úžasné. Potvrzuji ještě jednu věc. Když mluvíme o fyzické zdatnosti a o souvislosti se zdravím, jak jste toto téma naznačil, tak třeba teď je čerstvá zpráva České školní inspekce u dětí v mateřských školkách, že tam získávají návyky na špatné držení těla. Mít špatné držení těla znamená, že se některé orgány špatně rozvíjejí – páteř a tak dále. Podle mě je fyzická kultura a fyzická zdatnost důležitější než povídání si o jednotlivých sportovních disciplínách, aniž bych je chtěla podceňovat. Samozřejmě, že je to určitá motivace, protože chci být taky slavná jako třeba Ondřej Synek, o kterém jsem mluvila. Nebo jako Jágr. Myslím si, že má jít dostatek peněz, a to přes špičkové svazy. To znamená Český olympijský výbor a všechny velké svazy. Ty mají dbát na to, aby byli trenéři kvalitní a v dostatečném počtu. Protože ti trenéři potom objeví talenty. Dřív mohly děti se naprosto volně někde pohybovat a dneska nemají ten prostor. Za 25 let v podstatě zmizely volné prostory k neorganizovanému sportu. Takové ty plácky. To úplně zmizelo. Čili nám nezbude nic jiného než podmínky dětem vytvořit. Jediné férové podmínky jsou na školních hřištích. Tam je to jediné férové, protože tam mohou mít přístup všechny děti a žádné se neztratí.

ZDROJ: ČESKÝ ROZHLAS PLUS, 14. 1. 2017, NÁZORY A ARGUMENTY

By

Výzvy a příležitosti současného světa jsou tady pro nás

Je rodina samozřejmý základ nebo kontroverzní téma? Život v bezpečí, evropská kultura a svoboda vyznání. Nad těmito otázkami a tématy dnes diskutují experti na mezinárodní konferenci s názvem Výzvy a příležitosti současného světa. Akci uspořádala poslankyně TOP 09 Nina Nováková a mezi jejími hosty jsou odborníci na právo, historii, psychologii nebo politologové.

„Každý problém je třeba konzultovat v mezinárodním kontextu. Sdílet zkušenosti a vzájemně se podporovat už není formální fráze, ale nezbytnost. Naším cílem bylo vytvořit formát, který to umožní,“ říká poslankyně TOP 09 Nina Nováková, hlavní organizátorka akce.

Prvním krokem přípravy diskusního fóra bylo překročit hranici mezi politiky, experty a aktivisty občanské společnosti. V létě a na podzim proběhly kulaté stoly ve Vídni a v Budapešti a na nich se účastníci shodli na třech tématech a hodnotách, ke kterým by se Evropská unie měla vrátit. Součástí jednotlivých panelů pražského setkání jsou také zprávy z debat v zahraničí i u nás.

Současné konflikty mezi Ruskem a Západem zvyšují riziko války a roste také riziko jaderného konfliktu. Evropské hodnoty a instituce mohou pomoci zachovat mír, urovnat spory a zabránit jaderné válce. Proto je tato konference důležitá, a proto také obhajuji v Evropě mír, bezpečnost a jaderné odzbrojení,“ uvedl nositel ocenění za mírové iniciativy Alyn Ware z Nového Zélandu, který je jedním z hostů konference.

Mezi dalšími diskutujícími jsou například europoslanec Jaromír Štětina, generální sekretář Univerzální federace míru Evropa Jacques Marion z Francie, zástupce evropského Fóra pro náboženskou svobodu Aaron Rhodes (FOREF Europe) nebo také Jaroslav Šebek z Akademie věd ČR, Roman Joch z Občanského institutu či Ludmila Trapková, klinická psycholožka. 

„Západní kultura, kterou se celá staletí snažíme exportovat, je námi, jejími nositeli, v mnoha ohledech zrazována a zpochybňována. To je realita, před kterou nesmíme zavřít oči, ale kterou bychom neměli přijmout jako svou budoucnost. Projít současnými výzvami znamená vrátit se k pramenům a obnovit je,“ míní poslankyně Nina Nováková (TOP 09), která zdůraznila také nutnost spolupráce se zeměmi v nejbližším sousedství.

„Region centrální Evropa má nový význam. Někteří z nás žili staletí ve společném státě, někteří z nás mají za sebou zkušenost totality, proto jasně rozeznáváme každé její přicházející signály. Máme výhodu – nejsme vnímáni jako možná vojenská nebo ekonomická hrozba. Pokud budeme mluvit jasně, náš hlas bude slyšet,“ dodala Nina Nováková.

Akci podpořila Nadace Hanse Seidla a také česká pobočka Evropské unie žen (EUŽ).

Zdroj: http://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/novakova-vyzvy-a-prilezitosti-soucasneho-sveta-jsou-tady-pro-nas-21402.html

By

Ředitel školy nepatří za psací stůl

Vláda předkládá dlouho očekávaný kariérní řád pro učitele, jehož cílem je oceňovat pedagogy co možná spravedlivě, tedy podle toho, jak dobře vedou své žáky.

Poslední zásah do zákona o pedagogických pracovnících připravil školy o řadu úspěšných a zkušených učitelů, jejichž jedinou chybou bylo, že „neodstudovali“ předepsaný počet hodin na pedagogických fakultách. Měly to být hodiny pedagogického umění, které vesměs ovládali stejně dobře, pokud ne lépe, protože prakticky, jako jejich školitelé. Máte-li pedagogické vzdělání, podle současného zákona nevadí, učíteli matematiku, i když jste zeměpisec.

A kariérní řád? Řeší krok dva – učitel, bez kroku jedna – ředitel. Kdo zná školu zevnitř, ví, že páteří je ředitel. Má řídit vzdělávací a výchovný proces, teprve na druhém místě má být úředníkem. Dokonce vůbec by nemusel být úředníkem. O byrokratickou část života školy, včetně veliké zátěže při administrování žádostí o dotace, by se měli dělit ekonomicko-organizační nepedagogičtí pracovníci školy a příslušný odbor školství. Tuto část státní správy často nedoceňuje samospráva obcí s rozšířenou působností – to je ale jiný příběh.

Peníze vyhozené z okna

Ředitel má být ve třídách, v kabinetech, má sledovat práci učitelů i žáků, má mluvit s žákovským parlamentem, má citlivě vnímat atmosféru ve škole. Jen tak může plnohodnotně komunikovat s rodiči i se zřizovatelem o své vizi školy i o reálných problémech, které nedokáže vyřešit bez jejich pomoci. Hodina strávená v otevřeném a vstřícném hovoru se žákem, učitelem či rodičem má cenu zlata. Hodina u počítače nad tabulkami a výkazy jsou peníze vyhozené z okna.

Velmi dobře je také třeba balancovat počet hodin, které má ředitel učit. Na středních školách je povinnost minimální a každá hodina, kterou chce ředitel učit navíc, se prodraží jako přesčasová. Základní školy dlouho a oprávněně volají po výrazném snížení přímé vyučovací povinnosti. Řešením by mohlo být pásmo minimálního amaximálního počtu odučených hodin.

Další, co je třeba doladit, je role uvádějícího učitele. Byla by to velmi dobrá příležitost pro zkušené pedagogy, kteří si postupně snižují úvazek v souvislosti s odchodem do důchodu.

Kdo se pohybuje ve škole, ví, že u učitele nadšence věk nehraje roli a mladému kolegovi může předat to, co se v příliš teoreticky zaměřeném studiu na pedagogických fakultách nenaučil.

By