Úvod

Vážené voličky, vážení voliči,

dovolte, abych upřímně poděkovala všem, kteří mi dali svůj hlas i všem, kteří mě jakýmkoliv způsobem podpořili.
Zvláště mě potěšilo, že se pro mě rozhodli lidé z malých obcí, jak ukazoval průběh volebních výsledků. Stovky rozhovorů, které mi bylo dopřáno s Vámi vést, mě velmi obohatily a zároveň jsou pro mě závazkem. Můžete se na mě obracet jako na člena vrcholného orgánu TOP 09 i jako na člověka, Vašeho spoluobčana.
Věřím, že se jednou podaří odstranit bariéru mezi občany a mocí, že se jednou podaří vytvořit takové zákony, které všem tvořivým a pracovitým lidem budou otevírat příležitosti, ne stavět překážky.

Vaše Nina Nováková

Novinky

Co je důležité? Nejvyšší čas rozpoznat (+ záznam z TK před jednáním pléna PS).

V roce 1992 jsme si v Ústavě ČR, my občané, ještě troufali použít tato slova: „Věrni tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot… jako vlast… svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým.“ A byli jsme „odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.“

Po deseti letech už jsme do úvodu školského zákona vložili jen formulace krotké a bezzubé. Stále zmiňujeme slovo odpovědnost, o povinnostech však už ani slovo. Respektujeme všechny světové kulturní hodnoty a tradice, ale žádnou nestřežíme a nerozvíjíme jako vlastní. Jen podáváme informace.

V dalším desetiletí se kolem nás dějí dějiny a rozhoduje se o budoucnosti. Není, kam se schovat. Je správný čas jednat. Máme veřejnou službu, která je vlivná, univerzální a systematická. Školou projdou ze zákona všichni, také lidé přicházející z odlišného kulturního prostředí, má proto největší šanci udržet celou společnost pohromadě. Musíme do obecných vzdělávacích cílů vrátit slovo povinnost i předávání našeho, tedy evropského kulturního bohatství.

Staletími úspěšně prošel odkaz antiky, křesťanství a humanismu. Rozumem pochopit svět a mít smysl pro krásu, ctít zákony i lidskou důstojnost, projevovat soucit a dávat lidem druhou šanci, hledat harmonii v principech rovnosti, svobody a solidarity. Jsou věci, na kterých se my, občané, v zásadě shodneme.

Ještě aby se duchem preambule naší Ústavy ČR nadchl dostatečný počet poslanců.

 Záznam TK: Zdroj - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/217411058060117/ (čas 45:50)

NINA NOVÁKOVÁ

By

Příležitost sportovat má mít každé dítě (rozhovor pro ČRo Plus)

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Paní poslankyně Nováková, vy se problematice věnujete ve školském výboru. Jaký systém financování sportu byste preferovala?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Musím přiznat, že ve školství a v rozpočtu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy došlo k určitému posunu. Byly vytvořeny tři nové programy, které se týkají organizace sportu ve sportovních klubech, školního sportu. To je pro TOP 09 a nejen pro TOP 09 mnohem důležitější. Nám nejde pouze o to, aby děti sportovaly. Nám jde o to, aby se zvyšovala fyzická zdatnost a fyzická kultura. Dobré je, že MŠMT také podporuje projekty pro sportování veřejnosti. Tím končí chvála MŠMT. Můžeme se přesunout k tomu, že veřejné zdroje, veřejné finance, které jdou do sportu, a to se týká i fotbalu a hokeje, jdou také z regionů, z krajů a obcí. Třeba kraje výrazně více podporují sport, který inklinuje k profesionálnímu sportu. Je to reprezentace daného kraje. Máme nejlepší fotbalový klub, nejlepší klub hokejový. To vidím jako velice špatné. Kraj to dokonce podporuje takzvaným negrantovým systémem. Kluby dostávají finance podle uvážení kraje. Fotbal i hokej patří ke sportům, které inklinují k profesionalizaci. Naopak neziskové kluby, které se zabývají jinými sporty, musí podávat žádosti o grant. Tohle se mi zdá poněkud nespravedlivé. V obcích, které mohou taky kluby podporovat, je to velice často politická otázka. Tam má vliv politická reprezentace. Vůbec jsme tady nemluvili o olympijském výboru, který velkou část dostává i z loterií a ze sázek. Víme, že loterijní a sazkové společnosti si mohou odepsat až 25 %, pokud to dají jako dar olympijskému výboru. A tam, když se podíváte, podpora fotbalu a hokeje z toho, co uděluje olympijský výbor, tvoří skoro 40 %. Přičemž ostatní sportovní svazy tvoří 47 %. Z hlediska olympijského výboru se domnívám, že je podpora velmi vysoká. Olympijský výbor zvolil proporce, že z 39 % jenom 8 % má hokej a 31 % má fotbal. Teď jsem mluvila o veřejných, ale i privátních zdrojích – to jsou zdroje sázkové a loterijní. Samozřejmě privátní finanční zdroje jsou domácnosti, ale je to také reklama a sponzorství.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Systém, který tady kolegové navrhovali, že by se veřejný sektor staral jen o sportoviště. Nechali se inspirovat také v Německu. Co si o tom myslíte Vy? Souhlasíte s tím?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Myslím, že naprosté rovnostářství by mělo být při zvyšování fyzické zdatnosti všech dětí, ať jsou na sport talentované nebo nejsou, a to na sportovištích, která jsou především v prostorách škol. Tady bych řekla, že by mělo být úplně rovnostářství. Každé dítě by mělo mít příležitost sportovat. Dál už postupujme podle toho, na co má dítě nadání, věnuje se konkrétnímu sportu. To už je trošku jiná záležitost. Nesmíme žádné dítě diskriminovat, aby rozvíjelo svojí fyzickou zdatnost. Jediné, kde máme jistotu, že nemůže být dítě vynecháno, je škola. Je to zároveň nejlevnější způsob. Ideální by bylo, aby dítě, které má normální tělesnou výchovu, je ve škole, by odpoledne mohlo mít takzvanou třetí hodinu tělocviku. Kdybyste mě viděl, tak jsem se hodně mračila, když říkala paní poslankyně Wernerová, že to vytvořili. Třetí hodina tělocviku je velké téma paní poslankyně Putnové už od minulého volebního období, takže to nevymysleli.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Dva a půl tisíce dětí mezi první a pátou třídou bylo zapojeno do studie. Výzkum byl opravdu průkazný. Nejméně oblíbené předměty u nás jsou čeština, matematika, a hlavně tělesná výchova. Naprosto souhlasím, že rodina, škola, výchova, společnost to všechno formuje děti. Řekněte mi ale, jakým způsobem je chcete motivovat v době mobilních telefonů, počítačů, Playstationů a tak dále?

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Když dítě přivedete ke sportu anebo k pohybování se, tak si můžete být jist, že se chytí. Někdo ho tam ale musí přivést. Trošku jsme tady opomíjeli jednu věc. Každé dítě by se mělo hýbat a talenty bychom neměli ztratit. Neměli bychom je přehlédnout. Ty ale musí někdo objevit. Proto při financování sportu, myslím klubů, třeba špičkových, musíme dávat dostatek prostředků na dostatečný počet trenérů, kteří mohou chodit vyhledávat talenty. Sama jsem to zažila s veslařem Synkem, který chodil do škol a snažil se motivovat děti pro tento sport, který se navíc ještě odehrává v přírodě.

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor
Já jsem to zažil třeba s Jiřím Šlégrem nebo s Jiřím Holíkem, kteří říkali, že když měli debaty ve školách, tak se většina dětí koukala do mobilních telefonů, co je nového.

Nina NOVÁKOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Ona to nesmí být debata, musí to být dělání. Třeba s tím veslováním. Přivezly se trenažery, já jsem to sama zažila jako gymnaziální učitel. Děti si to zkoušely, a to bylo úplně úžasné. Potvrzuji ještě jednu věc. Když mluvíme o fyzické zdatnosti a o souvislosti se zdravím, jak jste toto téma naznačil, tak třeba teď je čerstvá zpráva České školní inspekce u dětí v mateřských školkách, že tam získávají návyky na špatné držení těla. Mít špatné držení těla znamená, že se některé orgány špatně rozvíjejí – páteř a tak dále. Podle mě je fyzická kultura a fyzická zdatnost důležitější než povídání si o jednotlivých sportovních disciplínách, aniž bych je chtěla podceňovat. Samozřejmě, že je to určitá motivace, protože chci být taky slavná jako třeba Ondřej Synek, o kterém jsem mluvila. Nebo jako Jágr. Myslím si, že má jít dostatek peněz, a to přes špičkové svazy. To znamená Český olympijský výbor a všechny velké svazy. Ty mají dbát na to, aby byli trenéři kvalitní a v dostatečném počtu. Protože ti trenéři potom objeví talenty. Dřív mohly děti se naprosto volně někde pohybovat a dneska nemají ten prostor. Za 25 let v podstatě zmizely volné prostory k neorganizovanému sportu. Takové ty plácky. To úplně zmizelo. Čili nám nezbude nic jiného než podmínky dětem vytvořit. Jediné férové podmínky jsou na školních hřištích. Tam je to jediné férové, protože tam mohou mít přístup všechny děti a žádné se neztratí.

ZDROJ: ČESKÝ ROZHLAS PLUS, 14. 1. 2017, NÁZORY A ARGUMENTY

By

Výzvy a příležitosti současného světa jsou tady pro nás

Je rodina samozřejmý základ nebo kontroverzní téma? Život v bezpečí, evropská kultura a svoboda vyznání. Nad těmito otázkami a tématy dnes diskutují experti na mezinárodní konferenci s názvem Výzvy a příležitosti současného světa. Akci uspořádala poslankyně TOP 09 Nina Nováková a mezi jejími hosty jsou odborníci na právo, historii, psychologii nebo politologové.

„Každý problém je třeba konzultovat v mezinárodním kontextu. Sdílet zkušenosti a vzájemně se podporovat už není formální fráze, ale nezbytnost. Naším cílem bylo vytvořit formát, který to umožní,“ říká poslankyně TOP 09 Nina Nováková, hlavní organizátorka akce.

Prvním krokem přípravy diskusního fóra bylo překročit hranici mezi politiky, experty a aktivisty občanské společnosti. V létě a na podzim proběhly kulaté stoly ve Vídni a v Budapešti a na nich se účastníci shodli na třech tématech a hodnotách, ke kterým by se Evropská unie měla vrátit. Součástí jednotlivých panelů pražského setkání jsou také zprávy z debat v zahraničí i u nás.

Současné konflikty mezi Ruskem a Západem zvyšují riziko války a roste také riziko jaderného konfliktu. Evropské hodnoty a instituce mohou pomoci zachovat mír, urovnat spory a zabránit jaderné válce. Proto je tato konference důležitá, a proto také obhajuji v Evropě mír, bezpečnost a jaderné odzbrojení,“ uvedl nositel ocenění za mírové iniciativy Alyn Ware z Nového Zélandu, který je jedním z hostů konference.

Mezi dalšími diskutujícími jsou například europoslanec Jaromír Štětina, generální sekretář Univerzální federace míru Evropa Jacques Marion z Francie, zástupce evropského Fóra pro náboženskou svobodu Aaron Rhodes (FOREF Europe) nebo také Jaroslav Šebek z Akademie věd ČR, Roman Joch z Občanského institutu či Ludmila Trapková, klinická psycholožka. 

„Západní kultura, kterou se celá staletí snažíme exportovat, je námi, jejími nositeli, v mnoha ohledech zrazována a zpochybňována. To je realita, před kterou nesmíme zavřít oči, ale kterou bychom neměli přijmout jako svou budoucnost. Projít současnými výzvami znamená vrátit se k pramenům a obnovit je,“ míní poslankyně Nina Nováková (TOP 09), která zdůraznila také nutnost spolupráce se zeměmi v nejbližším sousedství.

„Region centrální Evropa má nový význam. Někteří z nás žili staletí ve společném státě, někteří z nás mají za sebou zkušenost totality, proto jasně rozeznáváme každé její přicházející signály. Máme výhodu – nejsme vnímáni jako možná vojenská nebo ekonomická hrozba. Pokud budeme mluvit jasně, náš hlas bude slyšet,“ dodala Nina Nováková.

Akci podpořila Nadace Hanse Seidla a také česká pobočka Evropské unie žen (EUŽ).

Zdroj: http://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/novakova-vyzvy-a-prilezitosti-soucasneho-sveta-jsou-tady-pro-nas-21402.html

By

Ředitel školy nepatří za psací stůl

Vláda předkládá dlouho očekávaný kariérní řád pro učitele, jehož cílem je oceňovat pedagogy co možná spravedlivě, tedy podle toho, jak dobře vedou své žáky.

Poslední zásah do zákona o pedagogických pracovnících připravil školy o řadu úspěšných a zkušených učitelů, jejichž jedinou chybou bylo, že „neodstudovali“ předepsaný počet hodin na pedagogických fakultách. Měly to být hodiny pedagogického umění, které vesměs ovládali stejně dobře, pokud ne lépe, protože prakticky, jako jejich školitelé. Máte-li pedagogické vzdělání, podle současného zákona nevadí, učíteli matematiku, i když jste zeměpisec.

A kariérní řád? Řeší krok dva – učitel, bez kroku jedna – ředitel. Kdo zná školu zevnitř, ví, že páteří je ředitel. Má řídit vzdělávací a výchovný proces, teprve na druhém místě má být úředníkem. Dokonce vůbec by nemusel být úředníkem. O byrokratickou část života školy, včetně veliké zátěže při administrování žádostí o dotace, by se měli dělit ekonomicko-organizační nepedagogičtí pracovníci školy a příslušný odbor školství. Tuto část státní správy často nedoceňuje samospráva obcí s rozšířenou působností – to je ale jiný příběh.

Peníze vyhozené z okna

Ředitel má být ve třídách, v kabinetech, má sledovat práci učitelů i žáků, má mluvit s žákovským parlamentem, má citlivě vnímat atmosféru ve škole. Jen tak může plnohodnotně komunikovat s rodiči i se zřizovatelem o své vizi školy i o reálných problémech, které nedokáže vyřešit bez jejich pomoci. Hodina strávená v otevřeném a vstřícném hovoru se žákem, učitelem či rodičem má cenu zlata. Hodina u počítače nad tabulkami a výkazy jsou peníze vyhozené z okna.

Velmi dobře je také třeba balancovat počet hodin, které má ředitel učit. Na středních školách je povinnost minimální a každá hodina, kterou chce ředitel učit navíc, se prodraží jako přesčasová. Základní školy dlouho a oprávněně volají po výrazném snížení přímé vyučovací povinnosti. Řešením by mohlo být pásmo minimálního amaximálního počtu odučených hodin.

Další, co je třeba doladit, je role uvádějícího učitele. Byla by to velmi dobrá příležitost pro zkušené pedagogy, kteří si postupně snižují úvazek v souvislosti s odchodem do důchodu.

Kdo se pohybuje ve škole, ví, že u učitele nadšence věk nehraje roli a mladému kolegovi může předat to, co se v příliš teoreticky zaměřeném studiu na pedagogických fakultách nenaučil.

By

Podala jsem pozměňovací návrh ke společné péči rodičů o dítě (steno)

Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené paní poslankyně a páni poslanci, v podrobné rozpravě se přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který se týká § 907. To je paragraf, který řeší, co s dětmi, kdo bude o děti pečovat po rozchodu jeho rodičů. Dosud tam je, že soud může svěřit dítě nebo děti do péče jednoho z rodičů, je-li to ve prospěch, v zájmu dítěte, dokonce i někomu jinému, než je jeden z rodičů.

Můj pozměňovací návrh v podstatě spočívá v tom, že předřazuji před model péče o dítě po rozchodu rodičů péči společnou. A hned vysvětlím, co tím míním. My už dnes v praxi máme, že někteří rozcházející se rodiče rovnou přijdou k soudu s tím, že se dohodli na nějaké formě společné péče. Znamená to tedy, že ta společná péče docela klidně může obsahovat například nějaký model střídavé péče, není to ovšem model střídavé péče, který jak známe, může vést k takovému klání a předávání si dětí v atmosféře naprostých antipatií.

Proč? Proč o to usiluji? Tahleta navrhovaná změna má pomoci realizovat základní úkol rodiče a základní odpovědnost rodiče. Rodič tím, že se rozejde se svým partnerem, neztrácí povinnost a odpovědnost za následnou výchovu a přiměřený vývoj svého dítěte. Ten vývoj obsahuje vždycky podporu, ale i ochranu před škodlivými vlivy. Tohle všechno nemůže žádný rodič dělat, když není v přiměřeném kontaktu s dítětem tak, aby přímo mohl působit na jeho výchovu, protože na výchovu dítěte nemůžeme v jeho vývoji působit, když ho řádně neznáme, když neznáme jeho radosti, jeho starosti, když nevíme přesně, co dělá. Nejsme schopni třeba rozvíjet jeho talent atd. Čili stručně řečeno nemohu naplnit úkol odpovědnosti za přiměřený vývoj dítěte, když s dítětem nejsem v kontaktu. A ten kontakt nesmí být omezen na to, že je mi dítě předáno, jak se často stává, druhý rodič se mnou vůbec nekomunikuje, takže já o tom případně, když je u druhého rodiče, tak slyší o mně to nejhorší. A vlastně než se naváže za krátkou dobu, kdy třeba rodič, kterému není dítě přímo svěřeno do péče, než se naváže potřebný kontakt, tak vlastně na nějaké pozitivní působení na dítě nezbývá vůbec čas. To je jeden aspekt.

Ten druhý aspekt je, dámy a pánové, já patřím k těm, kteří by si přáli, aby všechny rodiny byly úplné a dobře fungovaly. Ale jsem také realista a vím, že v podstatě polovina rodin nefunguje podle klasického modelu, jak si rodiny představujeme. A zároveň si myslím, že když chceme mluvit o zájmu dítěte, nemůžeme z toho ty jeho rodiče vynechat a nemůžeme vynechat ani vlastně podporu těch rodičů, kteří se dříve milovali, najednou se nenávidí. Ale ta společnost má udělat všechno proto, aby jim pomohla, aby jim spolu alespoň kvůli tomu dítěti inteligentně co nejlépe komunikovali, aby dokázali jeden na druhého se nedívat brýlemi úplně černými, když se předtím vzájemně viděli brýlemi růžovými. To je plnění jejich rodičovské odpovědnosti.

A náš stát pro to udělat může mnoho. Dneska v médiích vidíme, že jeden z těch rodičů toho druhého nenávidí, v podstatě na něj podává trestní oznámení a chovají se k sobě strašně. To má na dítě strašný dopad. Ale pro pár, který se rozchází, to není lehká doba. Já bych prostě nevygumovávala ty lidi, kteří se rozcházejí. I pro ně je to nějaké trauma, i oni si nesou do dalšího života něco negativního, a samozřejmě to poznamená to, jaký model světa předávají svému dítěti.

Pakliže by bylo vyhověno tomuto pozměňovacímu návrhu a jak soudy, tak OSPOD, tak všechny složky počítaly s tím, že optimální je, co už někde v praxi probíhá, že výchova dál bude probíhat společně a že rodiče jsou spolu schopni natolik komunikovat, aby se rozhodli, kdo kdy je bude mít atd. Ale oni se k tomu budou rozhodovat a my jim k tomu můžeme pomoci minimálně tím, kromě toho, že soud i OSPOD se k tomu tak nastaví, vidíme často dneska OSPOD, který je nepřítelem buď obou rodičů, nebo jednoho z rodičů, alespoň tak některé ty pracovnice jednají. Čili minimum, které pro ně můžeme udělat, je poskytnout rozcházejícímu se páru bezplatnou mediační službu, psychologickou poradnu. Prostě se vždycky musíme snažit pracovat s celou rodinou. Teprve pak můžeme říkat, že podporujeme něco, co je v nejlepším zájmu dítěte.

Protože vím, že i když pokud by byl schválen tento pozměňovací návrh, to znamená preferování společné péče, kterou se, jak ve zdůvodnění vysvětluji, nemíní péče ve společné domácnosti, to jsme realisté a chápeme, že to není možné, tak pokud by toto prošlo, není nutno ustanovovat žádnou novou instituci. Je ovšem nutno nastavit optimální komunikační prostředí mezi všemi, kteří vstupují do toho procesu. A to se týká i advokátů, protože advokáti mnohdy radí bohužel rozcházejícím se párům, aby očerňovali tu druhou stranu. A to je další věc, která je také strašná.

Čili jde teď o to, abychom měli dostatek času na to, nastavit správný mechanismus komunikace všech složek, které se nějakým způsobem dotýkají rozcházejícího se páru a svěřování do péče, abychom nastavili správným způsobem zdarma poskytovanou mediační, která spočívá v podstatě naučení se dobře spolu komunikovat, abychom to poskytli tomu rozcházejícímu se páru. A na to bude potřeba trochu času.

(zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/s049289.htm#r2)

By