Úvod

Vážené voličky, vážení voliči,

dovolte, abych upřímně poděkovala všem, kteří mi dali svůj hlas i všem, kteří mě jakýmkoliv způsobem podpořili.
Zvláště mě potěšilo, že se pro mě rozhodli lidé z malých obcí, jak ukazoval průběh volebních výsledků. Stovky rozhovorů, které mi bylo dopřáno s Vámi vést, mě velmi obohatily a zároveň jsou pro mě závazkem. Můžete se na mě obracet jako na člena vrcholného orgánu TOP 09 i jako na člověka, Vašeho spoluobčana.
Věřím, že se jednou podaří odstranit bariéru mezi občany a mocí, že se jednou podaří vytvořit takové zákony, které všem tvořivým a pracovitým lidem budou otevírat příležitosti, ne stavět překážky.

Vaše Nina Nováková

Novinky

Výzvy a příležitosti současného světa jsou tady pro nás

Je rodina samozřejmý základ nebo kontroverzní téma? Život v bezpečí, evropská kultura a svoboda vyznání. Nad těmito otázkami a tématy dnes diskutují experti na mezinárodní konferenci s názvem Výzvy a příležitosti současného světa. Akci uspořádala poslankyně TOP 09 Nina Nováková a mezi jejími hosty jsou odborníci na právo, historii, psychologii nebo politologové.

„Každý problém je třeba konzultovat v mezinárodním kontextu. Sdílet zkušenosti a vzájemně se podporovat už není formální fráze, ale nezbytnost. Naším cílem bylo vytvořit formát, který to umožní,“ říká poslankyně TOP 09 Nina Nováková, hlavní organizátorka akce.

Prvním krokem přípravy diskusního fóra bylo překročit hranici mezi politiky, experty a aktivisty občanské společnosti. V létě a na podzim proběhly kulaté stoly ve Vídni a v Budapešti a na nich se účastníci shodli na třech tématech a hodnotách, ke kterým by se Evropská unie měla vrátit. Součástí jednotlivých panelů pražského setkání jsou také zprávy z debat v zahraničí i u nás.

Současné konflikty mezi Ruskem a Západem zvyšují riziko války a roste také riziko jaderného konfliktu. Evropské hodnoty a instituce mohou pomoci zachovat mír, urovnat spory a zabránit jaderné válce. Proto je tato konference důležitá, a proto také obhajuji v Evropě mír, bezpečnost a jaderné odzbrojení,“ uvedl nositel ocenění za mírové iniciativy Alyn Ware z Nového Zélandu, který je jedním z hostů konference.

Mezi dalšími diskutujícími jsou například europoslanec Jaromír Štětina, generální sekretář Univerzální federace míru Evropa Jacques Marion z Francie, zástupce evropského Fóra pro náboženskou svobodu Aaron Rhodes (FOREF Europe) nebo také Jaroslav Šebek z Akademie věd ČR, Roman Joch z Občanského institutu či Ludmila Trapková, klinická psycholožka. 

„Západní kultura, kterou se celá staletí snažíme exportovat, je námi, jejími nositeli, v mnoha ohledech zrazována a zpochybňována. To je realita, před kterou nesmíme zavřít oči, ale kterou bychom neměli přijmout jako svou budoucnost. Projít současnými výzvami znamená vrátit se k pramenům a obnovit je,“ míní poslankyně Nina Nováková (TOP 09), která zdůraznila také nutnost spolupráce se zeměmi v nejbližším sousedství.

„Region centrální Evropa má nový význam. Někteří z nás žili staletí ve společném státě, někteří z nás mají za sebou zkušenost totality, proto jasně rozeznáváme každé její přicházející signály. Máme výhodu – nejsme vnímáni jako možná vojenská nebo ekonomická hrozba. Pokud budeme mluvit jasně, náš hlas bude slyšet,“ dodala Nina Nováková.

Akci podpořila Nadace Hanse Seidla a také česká pobočka Evropské unie žen (EUŽ).

Zdroj: http://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/novakova-vyzvy-a-prilezitosti-soucasneho-sveta-jsou-tady-pro-nas-21402.html

By

Ředitel školy nepatří za psací stůl

Vláda předkládá dlouho očekávaný kariérní řád pro učitele, jehož cílem je oceňovat pedagogy co možná spravedlivě, tedy podle toho, jak dobře vedou své žáky.

Poslední zásah do zákona o pedagogických pracovnících připravil školy o řadu úspěšných a zkušených učitelů, jejichž jedinou chybou bylo, že „neodstudovali“ předepsaný počet hodin na pedagogických fakultách. Měly to být hodiny pedagogického umění, které vesměs ovládali stejně dobře, pokud ne lépe, protože prakticky, jako jejich školitelé. Máte-li pedagogické vzdělání, podle současného zákona nevadí, učíteli matematiku, i když jste zeměpisec.

A kariérní řád? Řeší krok dva – učitel, bez kroku jedna – ředitel. Kdo zná školu zevnitř, ví, že páteří je ředitel. Má řídit vzdělávací a výchovný proces, teprve na druhém místě má být úředníkem. Dokonce vůbec by nemusel být úředníkem. O byrokratickou část života školy, včetně veliké zátěže při administrování žádostí o dotace, by se měli dělit ekonomicko-organizační nepedagogičtí pracovníci školy a příslušný odbor školství. Tuto část státní správy často nedoceňuje samospráva obcí s rozšířenou působností – to je ale jiný příběh.

Peníze vyhozené z okna

Ředitel má být ve třídách, v kabinetech, má sledovat práci učitelů i žáků, má mluvit s žákovským parlamentem, má citlivě vnímat atmosféru ve škole. Jen tak může plnohodnotně komunikovat s rodiči i se zřizovatelem o své vizi školy i o reálných problémech, které nedokáže vyřešit bez jejich pomoci. Hodina strávená v otevřeném a vstřícném hovoru se žákem, učitelem či rodičem má cenu zlata. Hodina u počítače nad tabulkami a výkazy jsou peníze vyhozené z okna.

Velmi dobře je také třeba balancovat počet hodin, které má ředitel učit. Na středních školách je povinnost minimální a každá hodina, kterou chce ředitel učit navíc, se prodraží jako přesčasová. Základní školy dlouho a oprávněně volají po výrazném snížení přímé vyučovací povinnosti. Řešením by mohlo být pásmo minimálního amaximálního počtu odučených hodin.

Další, co je třeba doladit, je role uvádějícího učitele. Byla by to velmi dobrá příležitost pro zkušené pedagogy, kteří si postupně snižují úvazek v souvislosti s odchodem do důchodu.

Kdo se pohybuje ve škole, ví, že u učitele nadšence věk nehraje roli a mladému kolegovi může předat to, co se v příliš teoreticky zaměřeném studiu na pedagogických fakultách nenaučil.

By

Podala jsem pozměňovací návrh ke společné péči rodičů o dítě (steno)

Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené paní poslankyně a páni poslanci, v podrobné rozpravě se přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který se týká § 907. To je paragraf, který řeší, co s dětmi, kdo bude o děti pečovat po rozchodu jeho rodičů. Dosud tam je, že soud může svěřit dítě nebo děti do péče jednoho z rodičů, je-li to ve prospěch, v zájmu dítěte, dokonce i někomu jinému, než je jeden z rodičů.

Můj pozměňovací návrh v podstatě spočívá v tom, že předřazuji před model péče o dítě po rozchodu rodičů péči společnou. A hned vysvětlím, co tím míním. My už dnes v praxi máme, že někteří rozcházející se rodiče rovnou přijdou k soudu s tím, že se dohodli na nějaké formě společné péče. Znamená to tedy, že ta společná péče docela klidně může obsahovat například nějaký model střídavé péče, není to ovšem model střídavé péče, který jak známe, může vést k takovému klání a předávání si dětí v atmosféře naprostých antipatií.

Proč? Proč o to usiluji? Tahleta navrhovaná změna má pomoci realizovat základní úkol rodiče a základní odpovědnost rodiče. Rodič tím, že se rozejde se svým partnerem, neztrácí povinnost a odpovědnost za následnou výchovu a přiměřený vývoj svého dítěte. Ten vývoj obsahuje vždycky podporu, ale i ochranu před škodlivými vlivy. Tohle všechno nemůže žádný rodič dělat, když není v přiměřeném kontaktu s dítětem tak, aby přímo mohl působit na jeho výchovu, protože na výchovu dítěte nemůžeme v jeho vývoji působit, když ho řádně neznáme, když neznáme jeho radosti, jeho starosti, když nevíme přesně, co dělá. Nejsme schopni třeba rozvíjet jeho talent atd. Čili stručně řečeno nemohu naplnit úkol odpovědnosti za přiměřený vývoj dítěte, když s dítětem nejsem v kontaktu. A ten kontakt nesmí být omezen na to, že je mi dítě předáno, jak se často stává, druhý rodič se mnou vůbec nekomunikuje, takže já o tom případně, když je u druhého rodiče, tak slyší o mně to nejhorší. A vlastně než se naváže za krátkou dobu, kdy třeba rodič, kterému není dítě přímo svěřeno do péče, než se naváže potřebný kontakt, tak vlastně na nějaké pozitivní působení na dítě nezbývá vůbec čas. To je jeden aspekt.

Ten druhý aspekt je, dámy a pánové, já patřím k těm, kteří by si přáli, aby všechny rodiny byly úplné a dobře fungovaly. Ale jsem také realista a vím, že v podstatě polovina rodin nefunguje podle klasického modelu, jak si rodiny představujeme. A zároveň si myslím, že když chceme mluvit o zájmu dítěte, nemůžeme z toho ty jeho rodiče vynechat a nemůžeme vynechat ani vlastně podporu těch rodičů, kteří se dříve milovali, najednou se nenávidí. Ale ta společnost má udělat všechno proto, aby jim pomohla, aby jim spolu alespoň kvůli tomu dítěti inteligentně co nejlépe komunikovali, aby dokázali jeden na druhého se nedívat brýlemi úplně černými, když se předtím vzájemně viděli brýlemi růžovými. To je plnění jejich rodičovské odpovědnosti.

A náš stát pro to udělat může mnoho. Dneska v médiích vidíme, že jeden z těch rodičů toho druhého nenávidí, v podstatě na něj podává trestní oznámení a chovají se k sobě strašně. To má na dítě strašný dopad. Ale pro pár, který se rozchází, to není lehká doba. Já bych prostě nevygumovávala ty lidi, kteří se rozcházejí. I pro ně je to nějaké trauma, i oni si nesou do dalšího života něco negativního, a samozřejmě to poznamená to, jaký model světa předávají svému dítěti.

Pakliže by bylo vyhověno tomuto pozměňovacímu návrhu a jak soudy, tak OSPOD, tak všechny složky počítaly s tím, že optimální je, co už někde v praxi probíhá, že výchova dál bude probíhat společně a že rodiče jsou spolu schopni natolik komunikovat, aby se rozhodli, kdo kdy je bude mít atd. Ale oni se k tomu budou rozhodovat a my jim k tomu můžeme pomoci minimálně tím, kromě toho, že soud i OSPOD se k tomu tak nastaví, vidíme často dneska OSPOD, který je nepřítelem buď obou rodičů, nebo jednoho z rodičů, alespoň tak některé ty pracovnice jednají. Čili minimum, které pro ně můžeme udělat, je poskytnout rozcházejícímu se páru bezplatnou mediační službu, psychologickou poradnu. Prostě se vždycky musíme snažit pracovat s celou rodinou. Teprve pak můžeme říkat, že podporujeme něco, co je v nejlepším zájmu dítěte.

Protože vím, že i když pokud by byl schválen tento pozměňovací návrh, to znamená preferování společné péče, kterou se, jak ve zdůvodnění vysvětluji, nemíní péče ve společné domácnosti, to jsme realisté a chápeme, že to není možné, tak pokud by toto prošlo, není nutno ustanovovat žádnou novou instituci. Je ovšem nutno nastavit optimální komunikační prostředí mezi všemi, kteří vstupují do toho procesu. A to se týká i advokátů, protože advokáti mnohdy radí bohužel rozcházejícím se párům, aby očerňovali tu druhou stranu. A to je další věc, která je také strašná.

Čili jde teď o to, abychom měli dostatek času na to, nastavit správný mechanismus komunikace všech složek, které se nějakým způsobem dotýkají rozcházejícího se páru a svěřování do péče, abychom nastavili správným způsobem zdarma poskytovanou mediační, která spočívá v podstatě naučení se dobře spolu komunikovat, abychom to poskytli tomu rozcházejícímu se páru. A na to bude potřeba trochu času.

(zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/s049289.htm#r2)

By

Medvědí služba chlapcům v Chrastavě

Během posledních týdnů se dvě ministerstva a jedna inspekce předhánějí v energických postojích a rozhodnutích, aby bylo jasně patrné, že si vědí rady, mají situaci pod kontrolou a všechna zařízení podobného typu „ať dají pozor „.Trochu zběsilý chod událostí spustilo kritické vyjádření paní ombudsmanky a jistě také podnět dvou bývalých zaměstnankyň.

Jedná se o Chrastavu a výchovné a vzdělávací zařízení tam umístěné. Výchovný ústav, dětský domov, ochranná výchova, to jsou pojmy, kterým dala vzniknout selhání dospělých. V oblasti výchovy i základní péče. Také v důležitém úkolu být dobrým příkladem a předávat základní pravidla, bez jejichž dodržování by společnost nemohla existovat. Musíme se spolehnout, že nám druzí lidé nejsou nebezpeční, jinak bychom nemohli ani nastoupit do vlaku metra. Děti musí věřit, že se o ně dospělí postarají a ochrání je, my dospělí musíme věřit, že dostaneme zaplaceno za práci , že nám místo dobrého jídla v restauraci nepodstrčí jed. Zní to absurdně, ale jinak by náš život plynul jako horor. Děti v zařízení v Chrastavě mnohdy leccos zlého zažili, někteří už leccos ne zrovna dobrého udělali. Práce velkého týmu dospělých, kteří se snaží napravit, co jde a působit na kluky tak, aby se jednou, snad, mohli stát slušnými lidmi, je nesmírně těžká. Když v týmu někdo selže, zmaří se práce druhých a dopadne to i na děti.

Z médií jsme se dozvěděli, že dlouhá řada dospělých od soudců, pracovníků sociálně právní ochrany dětí, kurátorů, vychovatelů i ředitelky opakovaně selhávala, selhání šla dokonce tak daleko, že nabyla dodržována lidská práva a že se do zařízení dostaly děti omylem. není těch nekompetentních a nelidských trochu moc ? Posunují metody „ode zdi ke zdi“ mladé lidi s problematicky založenými základy výchovy správným směrem ? Od těch, kteří mohou rozhodovat byla vyřčena slova a došlo k rozhodnutím, která vztyčují varovný prst ke stovkám lidí, jejichž práce je riziková a psychicky nesmírně náročná. Nepřidává se další článek v řetězu nespravedlností a selhání?

Když na hřišti nedodržujete pravidla hry, uvidíte kartu a můžete být vyloučen. To v životě udělat nesmíme. Chceme-li vrátit zraněné osobnosti dětí do hry, musíme pravidla vyžadovat důsledně.

By

Kilojouly proti nenávisti

Hájení míru a porozumění proti násilí a nenávisti spotřebuje mnoho kilojoulů, ale stojí za to. Jde totiž o život.

 Minulý týden jsem po dlouhé době zažila okamžik, kdy mě mrazilo v zádech. Třináctiletá dívka se mě zeptala: „Myslíte, že bude válka? Co budeme dělat?“ Divná starost v tomhle věku …

 Nezáleží přitom jen na těch, kteří vyvolávají násilí. Mnohem více záleží na tom, kolik lidí je ochotných snažit se udržet mír. Letos v únoru v jihokorejském Soulu odstartovalo 160 politiků ze všech kontinentů dlouhodobou výzvu „Iniciativa pro mír“. Tento týden se uskutečnil kulatý stůl v Praze a hned potom bude i v britském Parlamentu.

 Násilí a nenávist jsou disciplíny, v kterých obstojí každý, kdo má komplexy, je poslušná loutka a nevěří, že by měl v životě šanci na trochu obyčejného štěstí. Vyvolávat konflikty a ničit vztahy mezi lidmi je snadné a jde to hodně rychle. Pak ale nepřijde nic, snad jen zklamání, neštěstí a prázdnota. Snažit se udržet harmonii a porozumění mezi lidmi je přitom mnohem větší adrenalin. Jde totiž také o život a zároveň o šanci na budoucnost.

 Jeden europoslanec nedávno položil otázku: kolik stojí kilo míru ? Je to dotaz logický. Cena míru se, stejně jako cena všeho, co má nějakou hodnotu, v praxi projeví, když si položím otázku druhou. Co jsem schopen kvůli němu obětovat ?

 Naštěstí klub nadšenců pro pokojná a vynalézavá řešení není malý – a hlavně – je po celém světě. Na všech kontinentech a ve všech náboženstvích. Přesvědčuji se o tom častěji, než bych čekala. Všichni si přitom uvědomují, že snažit se udržet mezi lidmi mír je namáhavé a stojí to hodně energie. Tak si říkám, kolik se při téhle napínavé aktivitě asi spálí kilojoulů. Člověk si při tom navíc cvičí rozum, ovládání emocí i trpělivost a odvahu. A tak jsem přichystaná pálit kalorie ve jménu normálního lidského pokoje dál. Aspoň nezlenivím a neztloustnu.

By