Úvod

Vážené voličky, vážení voliči,

dovolte, abych upřímně poděkovala všem, kteří mi dali svůj hlas i všem, kteří mě jakýmkoliv způsobem podpořili.
Zvláště mě potěšilo, že se pro mě rozhodli lidé z malých obcí, jak ukazoval průběh volebních výsledků. Stovky rozhovorů, které mi bylo dopřáno s Vámi vést, mě velmi obohatily a zároveň jsou pro mě závazkem. Můžete se na mě obracet jako na člena vrcholného orgánu TOP 09 i jako na člověka, Vašeho spoluobčana.
Věřím, že se jednou podaří odstranit bariéru mezi občany a mocí, že se jednou podaří vytvořit takové zákony, které všem tvořivým a pracovitým lidem budou otevírat příležitosti, ne stavět překážky.

Vaše Nina Nováková

Novinky

Kilojouly proti nenávisti

Hájení míru a porozumění proti násilí a nenávisti spotřebuje mnoho kilojoulů, ale stojí za to. Jde totiž o život.

 Minulý týden jsem po dlouhé době zažila okamžik, kdy mě mrazilo v zádech. Třináctiletá dívka se mě zeptala: „Myslíte, že bude válka? Co budeme dělat?“ Divná starost v tomhle věku …

 Nezáleží přitom jen na těch, kteří vyvolávají násilí. Mnohem více záleží na tom, kolik lidí je ochotných snažit se udržet mír. Letos v únoru v jihokorejském Soulu odstartovalo 160 politiků ze všech kontinentů dlouhodobou výzvu „Iniciativa pro mír“. Tento týden se uskutečnil kulatý stůl v Praze a hned potom bude i v britském Parlamentu.

 Násilí a nenávist jsou disciplíny, v kterých obstojí každý, kdo má komplexy, je poslušná loutka a nevěří, že by měl v životě šanci na trochu obyčejného štěstí. Vyvolávat konflikty a ničit vztahy mezi lidmi je snadné a jde to hodně rychle. Pak ale nepřijde nic, snad jen zklamání, neštěstí a prázdnota. Snažit se udržet harmonii a porozumění mezi lidmi je přitom mnohem větší adrenalin. Jde totiž také o život a zároveň o šanci na budoucnost.

 Jeden europoslanec nedávno položil otázku: kolik stojí kilo míru ? Je to dotaz logický. Cena míru se, stejně jako cena všeho, co má nějakou hodnotu, v praxi projeví, když si položím otázku druhou. Co jsem schopen kvůli němu obětovat ?

 Naštěstí klub nadšenců pro pokojná a vynalézavá řešení není malý – a hlavně – je po celém světě. Na všech kontinentech a ve všech náboženstvích. Přesvědčuji se o tom častěji, než bych čekala. Všichni si přitom uvědomují, že snažit se udržet mezi lidmi mír je namáhavé a stojí to hodně energie. Tak si říkám, kolik se při téhle napínavé aktivitě asi spálí kilojoulů. Člověk si při tom navíc cvičí rozum, ovládání emocí i trpělivost a odvahu. A tak jsem přichystaná pálit kalorie ve jménu normálního lidského pokoje dál. Aspoň nezlenivím a neztloustnu.

By

Církevní restituce po bolševicku

Někdo Vám ukradne kolo. Po nějaké době jej okolnosti donutí vám ho vrátit. Zloděj mezitím kolo poničil a nakonec se ho zbavil, takže troska má nového majitele. Co teď? Když se kolo vrátí okradenému, bude poškozena další osoba. Dohoda nakonec zní: ten, kdo kolo odcizil, vyplatí postiženému částečnou finanční náhradu, navíc v několika splátkách. Podepsáno, první splátka je vyplacena. Ale zloději se to nelíbí: „Proč bych ti měl darovat tolik peněz“, říká okradenému, „musíš nějaké peníze vrátit a budeme tomu říkat daň“.

Přijde vám to v pořádku? Nám ne. Takhle má fungovat nový návrh KSČM. Chce zdanit náhrady za církevní restituce a slibuje vrátit státu 380 milionů korun ročně. Celkově by se finanční částka, která má alespoň částečně kompenzovat neoprávněně zabraný majetek, snížila o 11,5 miliardy korun.

Na návrh už v březnu reagoval náš poslanec František Laudát: „Náhrady nejsou nic jiného, než kompenzace ukradeného majetku.“ Zdanění by proto podle něj mohlo odporovat ústavě. To potvrdil i kardinál Dominik Duka v nedělních Otázkách Václava Moravce. Znění novely označil za skrytou perzekuci. Církve by se podle Duky musely obrátit na Ústavní soud, pokud by návrh prošel. Pražský arcibiskup je ale stále přesvědčen, že parlament navrženou formulaci nepodpoří.

Podpora se však už rýsuje. Ministru financí Andreji Babišovi se komunistický návrh líbí – jeho hnutí ANO bude proto pravděpodobně pro. Premiér Bohuslav Sobotka se při minulém hlasování zdržel. Není tedy jisté, jak se on a jeho strana rozhodnou tentokrát.

Poslanci TOP 09 jsou připraveni říct návrhu rozhodné NE. Během dubna budeme o církevních náhradách vyjednávat – snad tenhle nevydařený aprílový žertík KSČM skončí jen jako úsměvná epizoda z české politické scény.

Zákon o částečném majetkovém vyrovnání s církvemi přinesl především dvě důležité věci:

Česká republika se odhodlala, i když velmi váhavě, odstranit alespoň část křivd na majetku. Pronásledování, mučení a zmařené životy už nahradit nejde. A konečně jsme také nastoupili cestu, na jejímž konci už duchovní nebudou placeni ze státních zdrojů. Neznamená to, že stát nebude s církvemi spolupracovat v oblasti sociální a kulturní, ale přímý náboženský život je ve společnosti, která se většinově nehlásí k žádnému náboženství, věcí zcela soukromou.

By

Vzal by na nás Komenský pomlázku?

Jan Amos Komenský, obdivovaný Učitel národů, vyslal svou Velkou didaktiku do mezinárodního vědeckého prostoru latinskou verzí v roce 1657. K čemu my dnes potřebujeme stovky stran, shrnul na šesti řádcích. Komu má být poskytováno vzdělání? Proč? Co je hlavní cíl ?

V odpovědi na otázku první použil hledisko společenského původu (nobiles et ignobiles – vznešení i prostí), ekonomických možností (divites et pauperes – bohatí i chudí), genderu (pueri et puellae – chlapci i dívky). O tom všem stále ještě diskutujeme, jinými slovy není to samozřejmost. Dodáme-li, že Jan Amos  myslel i na typ obce (urbes, oppida, pagi, villae – velká a menší města, vesnice i osady), vyloudíme zatrpklý úsměv na rtech nejednomu starostovi.

Skoro šokující, protože tak prosté, je Komenského zdůvodnění otázky druhé. Vzdělávat se máme, protože jsme se narodili k tomu, abychom byli lidmi. A člověk je bytost rozumná (creatura rationalis). Škoda, že občas naplňujeme Amosův latinský termín kreatura v současném smyslu slova. Pro Komenského, biskupa jednoty bratrské, je creatura stvořená bytost, dokonce imago creatoris – obraz svého stvořitele.

V posledních dvou ze šesti řádků Komenský shrnuje naše oblíbené kompetence do znalostí (litterae), jejichž výsledkem je erudice, ctností (virtutes) – možná by stačilo, jak říká Amos na jiném místě, být vychovaný, čili mít dobré mores(y).

Velmi se přimlouvám, abychom Komenského třetí požadavek, vést žáka ke správnému náboženství (religio dextra), neodhodili zbrkle a bez náhrady. Co kdybychom v jedenadvacátém století vedli žáky k hledání smyslu? Smyslu toho, co se učí, co dělají, jak žijí, kam směřují? Už dlouho tomu říkám čtvrtá dimenze.

Jan Amos uzavírá odstavec. Žáky máme rozvíjet, aby užitečně prožili přítomnost a byli připravováni na důstojnou budoucnost. Zkrátka to byl Učitel národů!

Upřímně přejeme všem nadšeným i trochu unaveným učitelkám a učitelům, všem odvážným i ustaraným ředitelům mnoho sil a trpělivosti. Přát jim mnoho úspěchů je těžké. My učitelé jsme totiž živi z naděje. Že jednou, po létech, snad, naše snažení přinese plody.

Moc Vám, vážení pedagogové děkujeme.

 

By

Úkolem politiků je hledat řešení

V jihokorejském Soulu proběhla mezinárodní konference o hlavních výzvách dneška. Setkali se zde zástupci parlamentů z 60 zemí celého světa, vědců a zástupců neziskových organizací a náboženských společností.  Dovoluji si tímto zveřejnit jádro mého vystoupení.

Dámy a pánové,

V Evropě není hlad a jsme materiálně dobře zabezpečeni. Přesto nejsme šťastní, jsme spoutáni strachem a úzkostí. Pro politika je tento stav mysli dvojnásob nebezpečný, protože může selhat ve své hlavní odpovědnosti rozpoznat problémy týkající se společnosti jako celku, i každého jednotlivce, a vzít tyto problémy na sebe. Úkolem politiků je současně čelit problémům a současně povzbuzovat sebevědomí obyvatel.

Poslední dvě, tři generace ve většině zemí Evropy nemají zkušenost s válkou, zároveň však nezažíváme pocit základního bezpečí a zásadně nedoceňujeme hodnotu lidského života. Nedoprovázíme naše těžce nemocné – odvracíme se od nich a odkládáme je do nemocnic. Naše zesnulé necháváme pohřbívat bez obřadu, potrat je běžnou záležitostí a teď aktuálně mu neříkáme ukončení života, ale základní lidské právo matky.

Lidská práva nejsou kreativní produkt legislativců, ale něco, co spočívá uvnitř lidské přirozenosti. Je to jasný výraz přirozené lidskosti. Někteří z nás si uvědomují realitu: dovolili jsme, aby se naše osobnosti rozpadly na oddělené části. Izolované tělo, izolovaná psychika s rozumem i city, izolované vztahy s druhými lidmi. Náš životní styl je pragmatický, naše komunikace je účelová, naše vnímání druhých lidských bytostí se odlidštilo.

Jak zvrátit tenhle rozklad našich osobností, jaká síla pomůže náš fyzický, psychický a společenský rozměr zase propojit dohromady? Věřím, že taková síla je skryta ve čtvrté, spirituální dimenzi, která nám dává schopnost hledat a nacházet význam a smysl toho, co děláme. Je to věc zásadní pro všechny lidi, tím spíš pro politiky. Hlavní úkol politiků je dělat rozhodnutí a hledat řešení. Bez oné čtvrté dimenze nemáme žádnou jistotu, že naše rozhodnutí jsou dobrá.

Jenom tehdy, je-li politik veden pokorou a empatií, je schopen hledat řešení, která podporují vzájemný respekt, přinášejí pokoj a vedou k harmonii. Bez odvahy politiků být kompletní osobností možná druh homo sapiens sapiens přežije, nepřežije však lidskost. Lidskost je jedna a každý z nás reprezentuje jen její malou část.

By

Poznámka k události na škole v Malešicích a návštěvě ministryně školství ve Středočeském kraji.

Kladenská škola.

Vedení školy musí sebrat hodně odvahy, aby přiznalo šikanu na své škole a tím poškodilo její dobrý obraz. Zavírat oči nad tím, že se špatně vztahy mezi lidmi mohou projevit na jejich zdravotním stavu, bychom ale neměli. Dobré slovo je pohlazením, ale zle je životu nebezpečná zbraň. Stále hloupě podceňujeme vliv atmosféry nenávisti, která u nás otrávila komunikaci mezi lidmi zejména na sociálních sítích.

Ministryně školství ve Středočeském kraji.

Zřizovatel mívá často pocit, že jeho starostí je dobrý stav a vybavení budovy. Škola je však životní prostředí, v němž se často nedaří dobře ani žákům, ani učitelům. Jedna z cest k nápravě je dobře fungující školská rada a žákovská samospráva, tedy prostor, kde se setkávají žáci, učitelé, rodiče a zřizovatel. Proto opakovaně podávám v tomto smyslu návrhy na změnu školského zákona, ovšem…….

By